Proč stavět skokanský můstek ve dvojnásobné výšce, než je olympijská výška?

- Jen pro nastavení vašich očekávání: Dnes z té věže neskočím. A já z té věže také neskáču. Jdu tam nahoru a upřímně řečeno, viděl jsem trasu, kterou musím jít, vypadá dost děsivě. Ale ta dvacetimetrová plošinaje dvakrát vyšší než nejvyšší olympijské standardní prkno. Když skočím odtamtud,.

Na vodu jsem najel rychlostí asi 70 kilometrů za hodinu. To je dostatečně snadná rychlost, abych bez tréninku skončil v nemocnici. Dokonce musím být pro jistotu připoutaný, zatímco jsem nahoře. Ale to neplatí pro Lysanne Richardovou, prvotřídní výškovou potápěčkua potápěčku z útesů, která mi ukáže cestu nahoru a pak se vydá rychlou cestou dolů. A tady dole, bezpečně na úrovni bazénu,.

Někdo z týmu Montrealského olympijského parku se chystá vysvětlit, proč postavili tak vysokou desku. - Je to největší vodní centrum v Kanadě. Je to zařízení, které bylo postaveno pro olympijské hry v roce 1976 a právě teď je také domovem kanadského týmu v mnoha sportech. Je také přístupné veřejnosti. - Jak dlouho jste trénoval, abyste byl schopen něco takového dělat? - Předtím jsem dělal gymnastiku, skoky do vody a cirkus.

Ale už je to 22 let, co jsem potápěčem. - A byl jste v Cirque du Soleil, že? - Ano. Chvíli jsem pracoval v Cirquedu Soleil, ale nikdy jsem se nepotápělse Cirque du Soleil. - Dobře. - V roce 2015 byl kompletně zrekonstruován. Lysanne o Olympijském centru dobře věděla. Také zde trénovala. Takže když jsme renovovali,.

Podívala se na všechen ten prostor a řekla, že by se tam možná dala umístit plošina pro skoky do vody. A začali jsme s 18metrovou plošinou. O dva roky později řekla, že máte místo na dvacetimetrovou plošinu. Tak jsme postavili dvacetimetrovou plošinu a stali jsme se jediným místem v Severní Americe, kde mohou lidé provádět highdiving ve vnitřním prostoru. Zima může být někdy krutá,.

Ale protože máme toto zařízení, mohou trénovat po celý rok. - Jak se to učíte? Pracujete prostě z nižších výšek a... - Jo! Neděláte highdiving, když vás někdo požádá. - Správně. - Jakože to opravdu musíš cítit, že to musíš dělat, víš? Takže právě tady. - Dobře. Nahoru po žebříku. Oh, cítím ten pozitivní tlak, to teplo...

Tudy proudí vzduch! - Jo, takže tohle je poslední šance, jak změnit názor! - Jo, ne, to je v pořádku. Budu zapřažen.To je v pořádku. - Jo - Jdeme. - Stavba, která je tady, byla původně postavena proto, že lidé potřebovali mít přístup k výměně světel. Dvanáct a patnáct metrů je připojeno.

Na platformu, kterou máme tady. Ale 20 metrů jepřipevněno přes střechu. - Musím být zapřažen tady nahoře se spoustou věcí. Stačí mít bezpečnostní smyčku. - Protože jsem akrobat, mám oprávnění jít jen s ruční smyčkou. - Dobře. Jdeme na to. Tahle plošina se odráží! - Ano. Protože se ohýbá, nezlomí se. Dobře!

- Jo. Jste 15 metrů nad zemí. - Dobře. Veďte mě. Kolikrát denně to můžeš dělat? Protože to musí být fyzická zátěž. - Jo, dělám spíš doplňkový trénink než skoky do výšky. Protože je mi 41 let. V jednu chvíli jsem měl dost nárazů na tělo, takže teď trénuju všude jinde a vysoké skoky do vody dělám kvůli výkonu. Záleží na vašem věku, na vašem zranění,.

Můžete jít maximálněšestkrát, denně. - Dobře. - Ale nemůžete se potápět každý dena nemůžete se potápět každý měsíc. - Je to tak velká zátěž pro vaše tělo. - Jo, protože po vysokém potápění potřebuješ čas na zotavení, víš. - Protože padáš do vody rychlostí 70 kilometrů za hodinu, nebo tak nějak? - Přesně tak. Ale při některých mých výzvách jdu do 27 metrů.

Takže je to docela rychlé. A tady je voda teplá, takže je to pro tělo jednodušší. Ale když jdeme ven nebo na závody... - Aha, ty možná skáčeš do studeného oceánu? - Jo, jo. - Víme, že FINA, což je Federace vodních sportů, pracuje na tom, aby se tento sport dostal na olympijské hry. Tak jsme si řekli, že bychom mohli mít vybavení. To samé jsme udělali se skateboardingem.

Máme také velkou mísu. Takže cílem je říci, jak můžeme být po 45 letech ve hře a být také místem, kde sportovci i po 45 letech stále chodí trénovat. - To je 15 metrů! - To je úplně nové, teď máme 15, abychom vybudovali příští potápěčskou generaci. - Wow. - Takže je tu 10, 12, 15, 18 a 20,.

Díky tomu je to opravdu bezpečné, protože se rychle neučí a nedochází k nehodám. - Olympijské hry trvají jen dva týdny. Co se tedy děje, když za olympijské zařízení zaplatíte více než miliardu dolarů? Musíte myslet na budoucnost. - Máte přece lanové dráhy! - Ano. Zipovou dráhu na to, a taky vždycky odložím boty, můžu-.

- A to je prostě legrace, to je, to je... - Vždycky žárlím na své boty. Nejraději bych udělala "ááááá"! - Jsme schopni být místem, kde mohou trénovat, ale také můžeme pořádat některésoutěže, což je na zařízení, které bylo postaveno před 46 lety, docela pěkné. - To je jediný kousek, kde nejsem zapřažený. - Ano. - Dobře. A je to tady.

Jste zcela bez postroje - Mm hmm. - A já mám na sobě copánky.Dobře. - Ale víš, když se potápíme, je lepší být bez postroje! - Jo, jo, to je! Dobře. Myslím, že to je jediná otázka, na kterou jsem se nezeptal, a to "proč". Proč jste se rozhodl, že se tomu budete věnovat? - Na začátku jsem to chtěl dělat, protože jsem se cítil odvážný a chtěl jsem být jedním z mužů.

Protože na začátku se tomuto sportu nevěnovaly žádné ženy, víte? Tak jsem chtěla dokázat, že ženy to dokážou. Pak jsem to v jednu chvíli chtěla dělat, abych pomohla tomuto sportu k pokroku a dostala se na olympijské hry a pomohla budovat další generaci a vítězit. Ale teď už nepotřebuji soutěžit. Chci inspirovat lidi, kteří se podílejí na pokroku tohoto sportu.

Když dělám high dive, jsem naprosto v přítomnosti, jsem máma, mám tři děti, mám spoustu práce. Když se potápím, nemám nic, žádný seznam potravin, nic. - Takže se teď prostě přikrčím tady dole. Agh. Jsem zapřažená, jsem zapřažená. Jsem zapřažený. Jsem připoutaný... Mám dva samostatné postroje. Dobře.

- Právě tady, v těchto zařízeních, která jsou přístupná všem, se budují šampioni. - (tichý hlas) Nechci ji v tuto chvíli rozptylovat, ale když jste tady nahoře, uvědomíte si, že je to... že je to velmi dlouhá cesta dolů. [jásot]Woo! Zatleskal bych, ale mám trochu zaneprázdněné ruce. Dobře, půjdu dolů pomalou cestou, je to bezpečnější.